Tanečně-pohybová představení v nás často vyvolávají nejenom emoční odezvu, ale i tělesný, kinestetický zážitek. Koneckonců i emoce se projevují v těle. Teorie kinestetické empatie, které budeme věnovat v této přednášce prostor, je jedním z navržených mechanismů, jak k onomu tělesnému zážitku z tanečně-pohybového představení dochází.

Zájem o kinestetickou empatii umožnilo období devadesátých let, kdy italští vědci objevili tak zvané zrcadlové neurony. Jedná se o typ nervových buněk, které se aktivují při výkonu určitého pohybu a zároveň i při jeho pozorování u jiných osob, aniž by se pozorovatel hnul z místa. Tento objev inicioval řadu vědeckých snad o vysvětlení prožívání člověka, v nichž prim hraje lidské tělo a jeho mechanismy odehrávající se pod hladinou našeho vědomí. Kromě kinestetické empatie se rozvinula také idea vtělené kognice, jejímž základním východiskem je, že se myšlení odehrává v celém těle člověka a významným způsobem tak oponuje mainstreamovým pojetí kognitivních funkcí, které zdůrazňují mozek jako určující faktor lidské psychiky.

V přednášce se zaměříme na vývoj těchto idejí, odhalíme nevědomé funkční mechanismy a zaměříme se také na aktuální stav této problematiky ve světové vědě. Společně se závěrem pokusíme odpovědět na otázku: Co tedy prožíváme, když se díváme na tanec?